Vladimír Košan
Životopis vladimíra Košana, posledního velitele 7. výsadkového pluku v Holešově
V tomto příspěvku pokračujeme v představování důstojníků elitního výsadkového pluku, který byl v šedesátých letech dislokován v Holešově. Zde Vás seznámíme s osudy legendárního velitele Vladimíra Košana, který se v kritických dnech srpna 1968 vzepřel
okupačním jednotkám Varšavské smlouvy.
(Poznámka úvodem: Životopis byl sepsán a o něco málo doplněn se souhlasem Vladimíra Košana Jiřím Dufkem v lednu 2010. J.D.)
V dubnu 2010 bylo plukovníkovi Vladimíru Košanovi 83 roků. Narodil se v městečku Nepomuk u Plzně. Do školy však začal chodit v Plzni, kam se rodina přestěhovala po otcově služebním přeložení.
Středoškolské studium na Vyšší hospodářské škole bylo za 2. světové války přerušeno a jako student prošel pracovním nasazením. V květnu 1945 se zúčastnil pražského povstání s puškou v ruce jako bojovník u pražské hlavní pošty. Je historickým mementem, že zbraně českým povstalcům ochotně předávali rakouští vojáci sloužící v německé armádě.
V roce 1946 ukončil přerušené studium hospodářské školy a poté byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích. Tak začala jeho vojenská kariéra.
Prošel různými velitelskými funkcemi. Před důležitým životním mezníkem, kterým bylo přeškolení na výsadkáře, velel průzkumnému praporu Olomoucké divize v Přáslavicích. Tato nová vojenská odbornost a také jeho velitelské kvality a zkušenosti byly důvodem k převelení do Holešova v roce 1961, kde byl ustanoven zástupcem velitele 7. výsadkového pluku, který byl v tomto roce zakládán.
Pluk byl vytvářen z různorodých jednotek a jejich stmelení v jeden řád vyžadovalo mnoho úsilí a nebylo jednoduché. Bylo nutno vymýšlet nové výcvikové postupy, předměty a metody. S tímto nelehkým úkolem se vypořádával se zdarem.
Historie vzniku a vývoje 7. výsadkového pluku zvláštního určení si vyžaduje zvláštní pozornosti. Je dobře, že historické armádní instituce pojímají dnes tento útvar jako samostatnou kapitolu historie tehdy československé armády jako předchůdce dnešních průzkumných jednotek plnících mezinárodní poslání.
Nebylo tajemstvím, že po celou dobu existence patřil holešovský výsadkový pluk k nejlepším vojenským útvarům podobného charakteru v rámci Varšavské smlouvy. Na tom se významnou měrou podílel i Vladimír Košan. Proto byl také v roce 1966 ustanoven velitelem pluku.
Srpen 1968 a rozprášení pluku
Na veliteli pluku, tehdy podplukovníku Vladimíru Košanovi, ležela hlavní tíha a odpovědnost za vše, co se u pluku dělo. On byl velitel, on s konečnou platností rozhodoval a on za tato rozhodnutí a celou činnost pluku nesl odpovědnost.
„Bylo po jedné hodině 21. srpna, když mě probudil telefon ze Zpravodajské správy generálního štábu. Oznámili mně, že jsme obsazováni našimi spojenci. Současně sdělili, že zatím nemáme vyvádět útvar z kasáren. Neprodleně jsem vydal rozkaz k výjezdu motospojek s tím, aby informovaly vojáky z povolání a ihned se dostavili do kasáren. U pluku jsem vyhlásil bojový poplach bez výjezdu z kasáren.“ V tu chvíli se v celé republice dala do pohybu obrovská lavina událostí,
o jejíž síle neměl nikdo nejmenší představu.
(Poznámka: Situaci u pluku i v Holešově popisuje velmi podrobně publikace Osmašedesátý vydaná v Knihovničce Holešovska a je možné z ní čerpat. J.D.)
V roce 1969 byl výsadkový pluk zrušen. Údajně pro reorganizaci armády. Ve skutečnosti však pro svoje postoje k celému obrodnému procesu v roce 1968. V publikaci Tváří v tvář okupaci vydané v roce 2008 Ministerstvem obrany ČR je napsáno: „U pluku se v průběhu roku 1968/69 projevily značné oportunistické tendence, které vedly k netřídnímu a nacionalistickému posuzování situace a antisovětismu. Tyto názory se plně projevily po 21. srpnu 1968, ale i později v přístupu k plnění usnesení listopadového, dubnového a květnového pléna ÚV KSČ. V rozporu s rozkazem ministra národní obrany z 21. srpna 1968 byla použita radiostanice, vytvořena pohotovostní jednotka, organizován průzkum sovětských vojsk.“ To byly hlavní a jediné důvody likvidace pluku.
Perzekuce dopadla na celou rodinu
Vladimír Košan měl být za porušení rozkazů a přísahy soudně trestán. Od toho však bylo později upuštěno. V roce 1969 byl převelen do Plzně na funkci náčelníka průzkumu divize. Tímto však odveta neskončila. V roce 1971 byl propuštěn z armády. Pro kádrovou nezpůsobilost nenašel v Plzni odpovídající zaměstnání. Nakonec nastoupil na místo traktoristy v pohraničním městečku Toužim v místní traktorové stanici. Postupem času pracoval na úseku zásobování a později jako vychovatel učňovského dorostu. Když se v osmdesátých létech politická situace poněkud uvolnila, byl jmenován zástupcem ředitele tamního podnikového zemědělského učiliště.
Politická perzekuce postihla celou rodinu. Manželka, která úspěšně řídila kulturní činnost v okrese Kroměříž a následně nastoupila na místo inspektorky kultury v Plzni-Slovanech, byla na základě kádrového posudku ONV Kroměříž náhle odvolána a velice obtížně hledala zaměstnání. Syn na „ doporučení“ přerušil studia na Vojenské letecké škole v Prešově, dcera nebyla přijata na vysokou školu.
Akce Norbert
Kolem roku 1970 byla Komunistickou stranou a její prodlouženou rukou Státní bezpečností za dohledu nejvyšších představitelů, tj. prezidenta, předsedy vlády a dalších činitelů, rozvinuta druhá nejmasovější poválečná akce politické odvety. Byly vypracovány obsáhlé seznamy nepohodlných lidí a začala přísně utajovaná likvidační akce nazvaná NORBERT. Stalo se tak na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 8. ledna 1971, bod 16: „Směrnice ÚV KSČ k založení a vedení jednotné centrální evidence představitelů oponentů a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranických a protisovětských kampaní a akcí.“
Bylo určeno celkové rozložení počtu osob v seznamech. Z uvedených 6 335 jmen připadalo např. 1 086 jmen na centrální orgány, 706 jmen tvořili příslušníci armády, bezpečnosti a justice apod. Počty byly rozloženy do jednotlivých krajů republiky. Ačkoliv Gustáv Husák tehdy prohlásil, že k žádným represím nedojde, byla na nátlak sovětského vedení celá akce schválena. Podle dostupných pramenů bylo ověřeno, že např. ve Švarci u Žďáru nad Sázavou byly zahájeny práce na budování internačního tábora a zbytky drátěného oplocení jsou tam dodnes. Počty osob byly neustále upravovány a vedení složek doznávalo změn.
A tak najdeme mezi potencionálně internovanými osobami z oblasti armády pod číslem 39 – pplk. Jiří Dufek a pod číslem 121 – pplk. Vladimír Košan. O spuštění akce se uvažovalo i v listopadu 1989.
Poznámka J.D.:
Veškeré informace o akci Norbert je možné získat z publikace Eduarda Bejčka: Norbert: běda tomu kdo vyčnívá z řady a z dokumentů ministerstva vnitra, Úřadu dokumentace pro vyšetřování zločinů komunismu, Sborník Sekuritas imperii číslo 2.
Na závěr svého stručného vyprávění a vzpomínání plukovník Vladimír Košan uvedl, že všechna místa, kde sloužil, byla zajímavá, ale nejraději měl přes všechny peripetie on i celá rodina právě Holešov.
Vladimír Košan zemřel v Plzni dne 11.7.2010.