Jaroslav Janků
dobrý střelec a letecký modelář
Dalším z důstojníků 7. výsadkového pluku zvláštního určení, který působil v letech 1961 až 1969 v Holešově, je Jaroslav Janků. Tento výsadkář, výborný střelec a letecký modelář zastával funkci zástupce náčelníka štábu tohoto útvaru.
Jaroslav Janků se narodil 5. května 1933 v Brně. Od roku 1939 začal navštěvovat obecnou školu v Brně-Černovicích. Osobně zažil a sledoval první nálet spojeneckých letadel na Brno. Pro malého chlapce to byl velmi silný zážitek, který mu způsobil silnou neurózu. Protože rodiče nechtěli riskovat zhoršení jeho zdravotního stavu -další nálety se daly očekávat -odvezli ho ke svým příbuzným do Náměšti nad Oslavou. Zde potom Jaroslav Janků navštěvoval měšťanskou školu až do doby jejího uzavření. Krátce po skončení války se vrátil ke svým rodičům do Brna a začal zde studovat na reálném gymnáziu. V roce 1949 se přihlásil do Sokola, kde absolvoval roční paravýcvik. Po jeho absolvování se o něj začali zajímat důstojníci krajské vojenské správy a nabídli mu studium na vojenských školách. Nabídku přijal, ukončil studium na reálném gymnáziu šestým ročníkem a nastoupil do školy důstojnického dorostu (ŠDD) v Ostravě. Posláním školy bylo ve zkráceném termínu umožnit mladým zájemcům další studium na vyšších vojenských školách podle zájmu a schopností. Po úspěšném absolvování ŠDD obdržel nabídku ke studiu na různých vojenských učilištích. Vzhledem k dřívějšímu poznání výsadkového výcviku projevil zájem o službu u výsadkového vojska.
Absolvování Pěchotního učiliště v Lipníku nad Bečvou a následné zdravotní prohlídky a testy tělesné zdatnosti mu umožnily přijetí k výsadkářům. Určovací lístek k útvaru v Prešově byl počátkem služební kariéry. Přeškolovací kurz v odborné přípravě umožňoval v krátké době vést výcvik v malé jednotce. Postupně vykonával službu u několika výsadkových útvarů, zpravidla ve funkci velitele čety.
Při jednom zdokonalovacím kurzu velitelů se v roce 1957 dověděl o zakládání průzkumné výsadkové roty zvláštního určení v Sabinově a okamžitě projevil zájem u této nové speciální jednotky sloužit. Uspěl při výběru k této jednotce a stal se v ní velitelem první čety. Vzhledem k tomu, že byl velmi dobrým střelcem a vynikal zejména v pistolových disciplínách, vedl k tomu i své podřízené. Díky jeho nadšení a systematickému výcviku dosahovala jeho četa výtečných výsledků. Mezi vojáky základní služby patřili např. Jaroslav Bílek a Luděk Stoklásek (nyní členové KVV Holešov). Po roce služby v této jednotce se už vypracoval na funkci zástupce velitele roty. V roce 1958 byl útvar přemístěn do Prešova a rozšířen na prapor. U nově vzniklého praporu zvláštního určení se Jaroslav Janků dostává do funkce velitele roty. V roce 1960 byl prapor redislokován do Holešova. Se svou rotou pracoval v Holešově na vybudování výcvikové základny, při současném plnění bojových úkolů. Jednou z významných událostí byla reprezentace výsadkového vojska na leteckém dnu v září 1960 na pražském ruzyňském letišti, kde se účastnil hromadného výsadku.
V roce 1961 vzniká v Holešově 7. výsadkový pluk zvláštního určení sestávající ze dvou praporů a Jaroslav Janků se stává náčelníkem štábu jednoho z těchto praporů. Po dvou letech je ustanoven do funkce zástupce náčelníka štábu pluku a tuto funkci pak zastává po celou dobu existence pluku až do jeho rozpuštění v roce 1969. V této době zároveň pracoval i na svém vzdělání. V roce 1963 zahájil dálkové studium Vojenské akademie při zaměstnání, které úspěšně ukončil v roce 1967.
Závěrem roku 1969 – po likvidaci útvaru v Holešově -přichází na štábní funkci na velitelství Západního vojenského okruhu, kde potom setrvává po dobu 15 let. Vzhledem k jeho zkušenostem byl v roce 1984 povolán na Generální štáb Zpravodajské služby ČSLA k plnění úkolů rozvoje vzdušné průzkumné techniky. Na konci roku 1990 odchází do zálohy.
Jaroslav Janků se oženil v roce 1954 a vychoval se svou manželkou dva syny a dceru. Vedle starostlivosti, kterou věnoval své rodině, bylo jeho velkým koníčkem letecké modelářství. Celá jeho rodina ráda vzpomíná na léta strávená v Holešově a stále udržuje kontakty se zdejšími přáteli. Při setkání v Holešově se i po čtyřiceti letech k němu hlásila řada výsadkových veteránů. V poslední době žil se svou manželkou v Písku, kde také 6. prosince 2011 zemřel.
Josef Bartošek