Vladimír Košan

Životopis vladimíra Košana, posledního velitele 7. výsadkového pluku v Holešově

Plk. Vladimír KošanV tomto příspěvku pokračujeme v představování důstojníků elitního výsadkového pluku, který byl v šedesátých letech dislokován v Holešově. Zde Vás  seznámíme s osudy legendárního velitele Vladimíra Košana, který se v kritických dnech srpna 1968 vzepřel
okupačním jednotkám Varšavské smlouvy.

(Poznámka úvodem: Životopis byl sepsán a o něco málo doplněn se souhlasem Vladimíra Košana Jiřím Dufkem v lednu 2010. J.D.)
V dubnu 2010 bylo plukovní­kovi Vladimíru Košanovi 83 roků. Narodil se v městečku Nepomuk u Plzně. Do školy však začal chodit v Plzni, kam se rodina přestěhovala po otcově služebním přeložení.
Středoškolské studium na Vyš­ší hospodářské škole bylo za 2. světové války přerušeno a jako student prošel pracovním nasaze­ním. V květnu 1945 se zúčastnil pražského povstání s puškou v ruce jako bojovník u pražské hlavní poš­ty. Je historickým mementem, že zbraně českým povstalcům ochotně předávali rakouští vojáci sloužící v německé armádě.
V roce 1946 ukončil přerušené studium hospodářské školy a poté byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích. Tak začala jeho vo­jenská kariéra.
Prošel různými velitelskými funkcemi. Před důležitým životním mezníkem, kterým bylo přeškolení na výsadkáře, velel průzkumnému praporu Olomoucké divize v Přásla­vicích. Tato nová vojenská odbor­nost a také jeho velitelské kvality a zkušenosti byly důvodem k pře­velení do Holešova v roce 1961, kde byl ustanoven zástupcem ve­litele 7. výsadkového pluku, který byl v tomto roce zakládán.
Pluk byl vytvářen z různo­rodých jednotek a jejich stmelení v jeden řád vyžadovalo mnoho úsilí a nebylo jednoduché. Bylo nutno vymýšlet nové výcvikové postupy, předměty a metody. S tímto ne­lehkým úkolem se vypořádával se zdarem.
Historie vzniku a vývoje 7. vý­sadkového pluku zvláštního určení si vyžaduje zvláštní pozornosti. Je dobře, že historické armádní in­stituce pojímají dnes tento útvar jako samostatnou kapitolu historie tehdy československé armády jako předchůdce dnešních průzkumných jednotek plnících mezinárodní po­slání.
Nebylo tajemstvím, že po ce­lou dobu existence patřil holešovský výsadkový pluk k nejlepším vojen­ským útvarům podobného charak­teru v rámci Varšavské smlouvy. Na tom se významnou měrou podí­lel i Vladimír Košan. Proto byl také v roce 1966 ustanoven velitelem pluku.

Srpen 1968 a rozprášení pluku

Na veliteli pluku, tehdy podplu­kovníku Vladimíru Košanovi, ležela hlavní tíha a odpovědnost za vše, co se u pluku dělo. On byl velitel, on s konečnou platností rozhodoval a on za tato rozhodnutí a celou čin­nost pluku nesl odpovědnost.
„Bylo po jedné hodině 21. srp­na, když mě probudil telefon ze Zpravodajské správy generálního štábu. Oznámili mně, že jsme obsa­zováni našimi spojenci. Současně sdělili, že zatím nemáme vyvádět útvar z kasáren. Neprodleně jsem vydal rozkaz k výjezdu motospojek s tím, aby informovaly vojáky z po­volání a ihned se dostavili do kasá­ren. U pluku jsem vyhlásil bojový poplach bez výjezdu z kasáren.“ V tu chvíli se v celé republice dala do pohybu obrovská lavina událostí,
o jejíž síle neměl nikdo nejmenší představu.
(Poznámka: Situaci u pluku i v Holešově popisuje velmi po­drobně publikace Osmašedesátý vydaná v Knihovničce Holešovska a je možné z ní čerpat. J.D.)
V roce 1969 byl výsadkový pluk zrušen. Údajně pro reorganiza­ci armády. Ve skutečnosti však pro svoje postoje k celému obrodnému procesu v roce 1968. V publikaci Tváří v tvář okupaci vydané v roce 2008 Ministerstvem obrany ČR je napsáno: „U pluku se v průběhu roku 1968/69 projevily značné oportunis­tické tendence, které vedly k netřídní­mu a nacionalistickému posuzování situace a antisovětismu. Tyto ná­zory se plně projevily po 21. srpnu 1968, ale i později v přístupu k plnění usnesení listopadového, dubnového a květnového pléna ÚV KSČ. V roz­poru s rozkazem ministra národní obrany z 21. srpna 1968 byla použita radiostanice, vytvořena pohotovostní jednotka, organizován průzkum so­větských vojsk.“ To byly hlavní a je­diné důvody likvidace pluku.

Perzekuce dopadla na celou rodinu

Vladimír Košan měl být za po­rušení rozkazů a přísahy soudně trestán. Od toho však bylo později upuštěno. V roce 1969 byl převelen do Plzně na funkci náčelníka prů­zkumu divize. Tímto však odveta neskončila. V roce 1971 byl propuš­těn z armády. Pro kádrovou nezpů­sobilost nenašel v Plzni odpovída­jící zaměstnání. Nakonec nastoupil na místo traktoristy v pohraničním městečku Toužim v místní traktoro­vé stanici. Postupem času pracoval na úseku zásobování a později jako vychovatel učňovského dorostu. Když se v osmdesátých létech po­litická situace poněkud uvolnila, byl jmenován zástupcem ředitele tam­ního podnikového zemědělského učiliště.
Politická perzekuce postih­la celou rodinu. Manželka, která úspěšně řídila kulturní činnost v okrese Kroměříž a následně na­stoupila na místo inspektorky kultury v Plzni-Slovanech, byla na základě kádrového posudku ONV Kroměříž náhle odvolána a velice obtížně hledala zaměstnání. Syn na „ dopo­ručení“ přerušil studia na Vojenské letecké škole v Prešově, dcera ne­byla přijata na vysokou školu.

Akce Norbert

Kolem roku 1970 byla Komu­nistickou stranou a její prodlou­ženou rukou Státní bezpečností za dohledu nejvyšších představi­telů, tj. prezidenta, předsedy vlády a dalších činitelů, rozvinuta druhá nejmasovější poválečná akce po­litické odvety. Byly vypracovány obsáhlé seznamy nepohodlných lidí a začala přísně utajovaná lik­vidační akce nazvaná NORBERT. Stalo se tak na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 8. ledna 1971, bod 16: „Směrnice ÚV KSČ k založení a vedení jednotné centrální evidence představitelů oponentů a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů proti­stranických a protisovětských kam­paní a akcí.“
Bylo určeno celkové rozložení počtu osob v seznamech. Z uve­dených 6 335 jmen připadalo např. 1 086 jmen na centrální orgány, 706 jmen tvořili příslušníci armády, bezpečnosti a justice apod. Počty byly rozloženy do jednotlivých krajů republiky. Ačkoliv Gustáv Husák tehdy prohlásil, že k žádným repre­sím nedojde, byla na nátlak sovět­ského vedení celá akce schválena. Podle dostupných pramenů bylo ověřeno, že např. ve Švarci u Žďáru nad Sázavou byly zahájeny práce na budování internačního tábora a zbytky drátěného oplocení jsou tam dodnes. Počty osob byly neu­stále upravovány a vedení složek doznávalo změn.
A tak najdeme mezi potencio­nálně internovanými osobami z ob­lasti armády pod číslem 39 – pplk. Jiří Dufek a pod číslem 121 – pplk. Vladi­mír Košan. O spuštění akce se uva­žovalo i v listopadu 1989.

Poznámka J.D.:
Veškeré informace o akci Nor­bert je možné získat z publikace Eduarda Bejčka: Norbert: běda tomu kdo vyčnívá z řady a z doku­mentů ministerstva vnitra, Úřadu dokumentace pro vyšetřování zlo­činů komunismu, Sborník Sekuritas imperii číslo 2.
Na závěr svého stručného vyprávění a vzpomínání plukovník Vladimír Košan uvedl, že všechna místa, kde sloužil, byla zajímavá, ale nejraději měl přes všechny peripetie on i celá rodina právě Holešov.

Vladimír Košan zemřel v Plzni dne 11.7.2010.


[CNW:Counter]