Ján Repaský

tvrdý voják, který nakonec skončil až v parlamentu

Ján RepaskýGenerál Ján Repaský se narodil 17. dubna 1937 v obci Pavlany na Slovensku. Po ab­solvování obecné školy odešel na vojenské gymnázium a po ma­turitě na Vojenské učiliště v Lip­níku nad Bečvou, z něhož byl v roce 1958 vyřazen v hodnosti poručíka. Stal se vojákem z po­volání a přihlásil se k výsadkové­mu vojsku. Náročnost a tvrdost výcviku u výsadkových jednotek zformovaly jeho smýšlení, posto­je a velitelské kvality pro další vojenský život.

U výsadkové jednotky v Prešově byl za­řazen na funkci velitele čety 22. výsadkové průzkumné roty. Funkci velitele čety potom následně zastával i u 22. průzkumného pra­poru a 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově. Po vzniku školní roty byl ustanoven do funkce velitele poddůstojnické školy. Pod jeho vedením byla poddůstojnická škola roz-šířena i o školu pro důstojníky v záloze -specialisty pro vedení skupin hloubkového průzkumu. Ján Repaský byl jako ve­litel nesmírně tvrdý a náročný ke svým podřízeným, kterým však šel osobním příkladem. Byl si vědom toho, že cvičí budou­cí velitele, proto neslevoval ani v maličkostech. Svou houžev­natostí a cílevědomostí dosáhl toho, že škola získala jako první u útvaru titul „vzorná rota“. Byl natolik schopným a uznávaným velitelem, že si mohl dovolit odolat tvrdým ata­kům politruků a vydržet celou dobu jako bezpar­tijní. Určitě k tomu přispělo i zastání tehdejšího velitele pluku pplk. Šediny, který si u důstojníků více cenil odborných vojenských schopností než stranické příslušnosti. Ján Repaský byl velmi dobrý sportovec v lehkoatletických disciplínách a vynikal také jako sportovní a závodní střelec z ručních zbraní. Zvláště vynikal ve střelbě z pis­tole. Svou funkci vykonával s plným nasazením bez ohledu na svůj volný čas.

Z Holešova odešel v roce 1967 na Vojen­skou akademii Antonína Zápotockého do Brna, kde si zvýšil kvalifikaci pro zastávání vyšších vo­jenských funkcí. Později byl ustanoven do funk­ce velitele 13. průzkumného praporu v Levicích a krátce nato začal pracovat na zpravodajském oddělení Východního vojenského okruhu, kde se vypracoval až na zástupce náčelníka zpra­vodajského oddělení VVO. Za svou vojenskou činnost byl oceněn celou řadou vyznamenání. Byl držitelem několika specializací, ovládal tři světové jazyky.

Po volbách v roce 1992 se stal poslancem Federálního shromáždění ČSFR a předsedou Branného a bezpečnostního výboru. Svou ka­riéru zakončil jako generál ve funkci vedoucího úřadu Ministerstva obrany Slovenské republiky. Zákeřná choroba ukončila jeho život předčasně -ve věku 61 let.
Z podkladů plk. v záloze Jozefa Krajčíra zpracovali Jaroslav Bílek a Josef Bartošek

.

Na svého kolegu vzpomíná plk.v.v. Ing. Jozef Krajčír:

žení prítomní,

      je mi cťou, že Vám môžem  v rámci dnešného dňa pri príležitosti nedožitých 65 (-piatych ) narodenín  priblížiťživotnú cestu  jedného z mnohých výsadkárov.

       Je to generálmajor v zálohe Ing.Ján Repaský.  V Trenčíne žil, pracoval a je tu aj pochovaný. Na jeho poslednej ceste ho vypr evadili tí, ktorým zasvätil celý svoj život. Vojaci Armády SR.

      Ján Repaský sa narodil v Pavľanoch pri Spišskej Novej Vsi v rodine maloroľníka 17.  apríla 1937. V Spišskom Podhradí vychodil obecnú i strednú školu. Po štúdiu na gymnáziu Jána Žižku z Trocnova sa stal žiakom Vojenského učilišťa v Lipníku nad Bečvou. Po jeho absolvovaní bol vyradený ako poručík a stal sa vojakom z povolania. Svoju vojenskú službu začal u výsadkového vojska, ktoré svojou náročnosťou a tvrdosťou výcviku formovalo jeho  zmýšľanie a postoje v ďalšom vojenskom živote. Na  Vojenskej akadémii Antonína Zápotockého v Brne si zvyšoval kvalifikáciu pre zastávanie vyšších vojenských funkcií. Bol ustanovený do funkcie veliteľa 13.prieskumného práporu v Leviciach, ale po veľmi krátkom čase začal pracovať na spravodajskom oddelení  Východného vojenského okruhu. Tu prešiel ďalšími  funkciami a svoju vojenskú kariéru ukončil ako zástupca náčelníka spravodajského oddelenia Východného vojenského okruhu.

   Ako vojak bol vyznamenaný medailou Za službu vlasti, Za zásluhy o obranu, Za upevňovanie bratstva v zbrani, a napriek svojmu osobitnému naturelu i Radom červenej hviezdy. Získal triednosť vodiča, strelca a výsadkára Inštruktora. Absolvoval mnohé kurzy, medzi inými aj  Vyšší akademický kurz, ovládal anglický, nemecký a ruský jazyk.

      Vzhľadom k svojim postojom a názorom, ktoré zaujímal k rôznym otázkam vývoja spoločnosti a armády, po dosiahnutí dôchodkového veku musel odísť do zálohy. Nebolo mu umožnené využiť jeho skúsenosti či už pri formovaní vojsk Domobrany,  pri  civilnej kontrole armády, ale hlavne pri budovaní novej armády SR. V tej, v ktorej strávil 49 rokov, 8 mesiacov a 17 dní.

      Napriek všetkému na armádu nezanevrel. Vo voľbách v roku 1992 sa stal poslancom Federálneho zhromaždenia Č-SFR (Českej a slovenskej federatívnej republiky) a predsedom  Branného a bezpečnostného výboru Snemovne národov. Podieľal  sa na prijatí zákona o pokojnom rozdelení republiky. Súčasne pracoval v ústredí SNS ( Slovenskej národnej strany ) ako poradca pre otázky obrany a armády.

      Svoje predstavy o Armáde z časti napĺňal  ako Vedúci úradu MO SR. Ale aj tu robil akýsi nárazník medzi rôznymi názormi a spormi o jej smerovaní. Naďalej však organizoval a riadil život Ministerstva a svojho úradu. Myšlienku zmierenia pretavil v pamätník, ktorý dnes pripomína všetkým, kto leží pod hrsťou zeminy nachádzajúcej sa v schránkach s názvom bojísk, kde všade naši vojaci bojovali a kde položili svoje životy. Či už za našu slobodu, alebo za slobodu iných národov, či už na jednej alebo druhej strane. Je to miesto poklony mŕtvym, aby si živí podali ruky. Pamätník zmierenia stojí na nádvorí Ministerstva  obrany SR v Bratislave.

      Generál Repaský bol autorom mnohých článkov a úvah. Písal odborné názory na domobranu, viedol diskusiu o smerovaní armády. Získal rešpekt u zahraničných odborníkov, ktorí oceňovali  jeho vojensko-politické schopnosti netradičné pre bývalého vojaka tejto časti sveta.

    Za svoju prácu bol prezidentom SR povýšený do hodnosti generálmajora v zálohe. Bol odmenený zapožičaním Kríža Milana Rastislava Štefánika 1.triedy, Pamätnou medailou Ministra obrany 1.triedy.

    Za celoživotné dielo a osobný prínos v rozvoji vojenského a športového parašutizmu, ako aj za zviditeľňovanie osoby Štefana Baniča doma i v zahraničí a najmä za budovanie Armády SR bol vyznamenaný Zlatou medailou nadácie Štefana Baniča.

    Životná púť generála Repaského bola ukončená 18. septembra roku 1998 zákernou chorobou vo veku 61 rokov.

    Ministerstvo obrany  ocenilo jeho životné dielo tak, že jeho menom nazvalo Dukelské kasárne a 13.prieskumný prápor v Bratislave. Je chybou slovenského národa, že podlieha prehodnocovaniu svojej histórie z večera do rána a rúca to, čo bolo včera postavené.

    Je mi cťou stáť pri tejto „starej veži“ letovej kontroly, kde  som pred  24 rokmi  v rámci sústredenia výsadkových jednotiek na tomto letisku spolu s generálom  absolvoval zoskok asi  z troch kilometrov a mali sme tak možnosť pozerať sa na mesto zhora. 

   Verím tomu, že generál sa na nás  všetkých odtiaľ aj teraz  pozerá.

   Česť jeho pamiatke !


[CNW:Counter]