Alois Klindera

Ing. Alois Klindera, CSc.

Alois Klindera – elitní voják, o něhož lidově-demokratická armáda nestála

Zde Vám představujeme zakladatele tohoto
elitního útvaru Ing. Aloise Klinderu, CSc.

.
Vstupoval do armády s ideály mladého kluka a věřil, že tím „až ka­marádským přístupem“ dosáhne víc než duchaprázdným drilem, vynuco­vaným řevem, tresty a podobnými praktikami. Můžeme říct, že výsledky to už za několik měsíců potvrdily. Uvědomoval si, že za podřízené vojáky nese odpovědnost a že je musí do civilu vrátit nejméně v tako­vém stavu, v jakém přišli do armády.

KOREJSKÁ ZKUŠENOST

Alois Klindera se narodil v roce 1934 a po absolvování obecné školy a reálného gymnázia se do­stal na Vyšší hospodářskou školu (dnešní obchodní akademie), kterou ukončil maturitou. Poté nastoupil do Pěchotního vojenského učiliš­tě v Lipníku a po jeho absolvování v roce 1954 byl odvelen k divizní průzkumné rotě do Plzně, kde zastá­val funkci velitele průzkumné čety.
Protože Alois Klindera ovládal několik jazyků, byl hned na začátku roku 1955 – v době korejské války
-vybrán do dozorčí komise neutrál­ních států v Koreji, kde působil jako anglický tlumočník, později jako zá­stupce náčelníka a nakonec jako náčelník československé delegace v inspekčních týmech komise.

ZALOŽENÍ JEDNOTKY

Po návratu sloužil krátkou dobu opět v Plzni, jeho působení zde však nemělo dlouhého trvání, protože doba vyžadovala založení speciálního průzkumného a výsad­kového útvaru, který by reagoval na vyhrocenou vojenskou situaci, kdy se do výzbroje armád dostá­valy atomové zbraně. Z rozhodnutí Zpravodajské správy GŠ ČSLA byl dán podnět k založení tohoto útvaru v Sabinově. Zpravodajskou správou byl vybrán právě npor. Alois Klinde­ra, který byl znám svými mimořádný­mi schopnostmi, aby zde na podzim roku 1957 založil 22. průzkumnou výsadkovou rotu zvláštního určení.

Hlavním úkolem této jednotky a později útvaru bylo vyhledávání, přesné určení postavení raket a ří­zených střel, jejich ničení v odpa­lovacích postaveních i za přesunu, včetně letounů -nosičů jaderných zbraní, v hlubokém týlu protivníka.
Alois Klindera byl velitel nejen vzdělaný, ale také fyzicky zdatný se zálibou v lehkoatletických disci­plínách. Pod jeho velením byl výcvik nesmírně tvrdý, ale zároveň zají­mavý – pestrý. I když byl Klindera náročný velitel, přesto byl u vojáků značně oblíben, protože šel při vý­cviku příkladem a měl pochopení pro potřeby vojáků.

PROPUŠTĚNÍ Z ARMÁDY

Očekával, že v práci, která byla nesnadná, ho podpoří tehdejší Zpravodajská správa. Ukázalo se, že to byla naivní představa, protože příslušné oddělení neprojevovalo zájem a určitě nebylo ochotno při­pouštět si nějaké problémy. Jejich zájmy se soustředily na vlastní kariéru. Teprve po delší době se ukázalo, proč vlastně Alois Klin­dera nevyhovoval. Byl snad jediný československý voják, který viděl americkou armádu zblízka, létal je­jich dopravními letadly, mluvil běžně s americkými vojáky, stravoval se v jejich důstojnických jídelnách ­prostě žil v jejich prostředí. Svým nadřízeným se najednou nehodil do karet. Co bylo pro tu dobu nej­důležitější -na prvním místě stál pohled politický, třídní a ten byl nad­řazen všemu ostatnímu. Vojenský pohled – že se nepřítel nedá zahnat Rudým právem – byl nepřijatelný!
V roce 1960 přišel již s pře­transformovaným útvarem na stupeň prapor do Holešova, kde zastával funkci náčelníka štábu. V roce 1961 byl prapor rozšířen na 7. výsadkový pluk zvláštního určení, který spadal pod přímé velení Zpravodaj­ské správy GŠ. V roce 1962 byl kpt. Alois Klindera z rozhodnutí Zpravodajské správy z armády propuštěn do zálohy.

ÚSPĚCHY V CIVILU

Ještě téhož roku se přihlásil ke studiu na Vysoké škole ekono­mické. Začal pracovat v tehdejší Ústředně mechanizované eviden­ce, a to i díky přímluvě majora Šediny. Po absolvování VŠE byl promován inženýrem. Svou vlastní pílí dohnal v novém oboru i ztrátu, kterou pro něj znamenala služba v armádě. Takto to on sám dlouhá léta pociťoval.
V roce 1976 získal diplom kan­didáta ekonomických věd. Pracoval v Ústředně mechanizované eviden­ce v Holešově, později Podniku vý­početní techniky v Brně a nakonec v Praze. Podnik opustil z funkce podnikového ředitele a stal se po­radcem předsedy České národní rady pro vědecko-technický rozvoj a výpočetní techniku.
Po roce 1989 zastával funkci ředitele rakouské firmy Intec, která byla výhradním dovozcem kance­lářského zařízení firmy Matsushita (Panasonic).
V současné době žije v Kolíně, a ač důchodce, je neustále aktivní. Při setkáních bývalých příslušníků útvaru na něj jeho vojáci i kolegové pro jeho charakterové vlastnosti i odborné schopnosti neustále rádi vzpomínají. V jejich vzpomínkách zůstává vzorem zásadového ve­litele, přímého člověka, dobrého kamaráda.
Podle vyprávění Aloise Klin­dery zpracovali Jaroslav Bílek a Josef Bartošek.


[CNW:Counter]