Jaroslav Bílek

Bilek

Pplk. Mgr. Jaroslav Bílek byl jedním z těch, který stál u zrodu speciálních jednotek zvláštního určení. Narodil se 23. listopadu 1936 v Nové Pace. Jeho otec byl praporčík hraničářského praporu bránícího na sklonku třicátých let minulého století oblast Krkonoš. Jako voják z povolání musel s rodinou v září 1938 před zabráním Sudet německou okupační armádou ze dne na den narychlo opustit posádku Trutnov, a to jen s nejnutnějším vybavením. Byt s veškerým zařízením zůstal bez náhrady na okupovaném území.

Obecnou školu začal navštěvovat v roce 1942 v příhraniční oblasti v Nové Pace a zakončil ji v Praze, kam se po válce rodina přestěhovala. V roce 1952 zahájil studium na zemědělské technické škole zootechnické – obor chovatel, kde ho láska ke zvířatům silně přitahovala. Maturoval v roce 1956. Od dětských let aktivně sportoval v Sokole jako cvičenec na nářadí, později jako dorostenec v lehké atletice, bězích na dlouhé vzdálenosti, což později zúročil ve své vojenské profesi. V Hořicích v Podkrkonoší, kde studoval, bylo krajské středisko parašutismu SVAZARMU. Parašutismus jej silně zaujal, proto se stal členem aeroklubu, pod který tento sport patřil. Jeho instruktorem byl světový rekordman, mistr světa, zasloužilý mistr sportu Zdeněk Kaplan, který byl nejen vynikajícím odborníkem, ale i spolehlivým kamarádem, na kterého rád vzpomíná. Pod jeho vedením absolvoval na jaře 1954 v sedmnáctiletech první seskoky. Po maturitě zahájil studium na Vysoké škole zemědělské. Po 1. semestru přešel na dálkové studium a krátkodobě vyučoval na zemědělské škole v Broumově a Černíkovicích. Vzhledem k tomu, že absolvoval výcvik sportovního výsadkáře, byl povolán do základní vojenské služby u výsadkového vojska. Před nástupem vojenské služby absolvoval kurz volných pádů.

V říjnu 1957 nastoupil k 22. výsadkové brigádě v Prešově. Protože byl fyzicky velmi dobře disponován – patřil mezi nejlepší – byl vybrán spolu s 28 dobrovolníky ke službě u nově vzniklé průzkumné roty zvláštního určení (ZU) Zpravodajské správy GŠ (generálního štábu).

Po absolvování náročného výcviku v Sabinově se mohl rozhodnout, zda u této speciální jednotky zůstane, nebo se vrátí ke službě u brigádní jednotky. Neodešel.

Účast vojáků v této jednotce byla prakticky dobrovolná. To významně ovlivnilo výcvikové výsledky v dalších letech. Příslušníci roty ZU byli vycvičeni, podobně jako britské jednotky COMMANDOS a americké RANGERS, na průzkum a diverzi v hlubokém týlu nepřítele. Příslušníci výsadkového pluku ZU byli speciálně vycvičeni k ničení prostředků jaderného napadení nepřítele a letounů – včetně osádek.

Po roce základní služby byl des. Jaroslav Bílek v roce 1958 vyslán do Vojenského učiliště kpt. Otakara Jaroše ve Vyškově, kde při studiu zároveň vykonával funkci instruktora parašutismu SVAZARMU. Zde působil se svým kamarádem Jindrou Starým (pozdějším velitelem prostějovských výsadkářů) a vyškolil řadu budoucích důstojníků – výsadkářů.

V roce 1960 byl vyřazen v hodnosti poručíka a vrátil se k útvaru ZU, který byl mezitím přetransformován na prapor. Zde byl zařazen jako velitel čety. Útvar byl přemístěn do Holešova, kde v roce 1961 došlo k další významné změně – prapor byl přeorganizován na samostatný 7. výsadkový pluk zvláštního určení. U útvaru zastával postupně funkci velitele čety, velitele čety poddůstojnické školy, velitele čety školy důstojníků v záloze, velitele roty a posléze velitele roty školy důstojníků v záloze a poddůstojnické školy. V Holešově byl znám jako velitel náročný, ale také spravedlivý.

Vystupoval vždy rozhodně a neokázale, ale vyšší velitelé přesto dovedli ocenit jeho schopnosti a využít jeho zdatnosti a odbornosti pro zabezpečení vysoké úrovně výcviku výsadkářů.

Po zrušení útvaru v roce 1969 odešel se svojí školní rotou do posádky Prostějov. Po jednom a půl roce se vrátil zpět do Holešova, kde se po výsadkářích mezitím nastěhovalo ženijnětechnické učiliště. Zde Jaroslav Bílek zastával funkce velitele školní roty, náčelníka štábu školního praporu a staršího učitele vševojskové taktiky.

Po převedení do školského zařízení vojsk MV vykonával funkci náčelníka středoškolské katedry vojenských předmětů.

Při zaměstnání vystudoval vysokou školu v oboru právo, promoval v roce 1982. Před odchodem do důchodu pracoval ve funkci staršího důstojníka na odboru výuky.

Ani v pozdějších letech jej sportovní aktivity neopustily. Zaujalo jej sjíždění vodních toků. Byl dlouholetým předsedou kanoistického oddílu vodní turistiky při TJ RH Holešov. Do této sportovní činnosti zapojil postupně i celou svoji rodinu.

Rodina mu byla za všech okolností silnou oporou. Zejména v prvních letech služby vojáka z povolání bez ohledu na pracovní dobu spočívala větší část péče na manželce, bývalé aktivní sportovní parašutistce, se kterou vychoval syna a dvě dcery.

Jeho dlouholetou zájmovou činností byla akvaristika, později se přidalo zahrádkářství.

Od roku 1994 byl vedoucím skupiny Klubu vojenských výsadkových veteránů Holešov; v létech 2007 – 2009 byl prvním předsedou rozšířeného Klubu výsadkových veteránů Holešov. Hlavně jeho zásluhou byla pořízena a k 21. srpnu 2008 odhalena pamětní deska 7. výsadkového pluku ZU v objektu bývalých kasáren, dnešní Vyšší a střední policejní školy. Jeho vzorem zůstal první inspirátor, zakladatel a velitel npor. Alois Klindera.

Josef Bartošek


[CNW:Counter]